Mezinárodní tým vědců získal ze starověkých mumií objevených v severním Čile dosud nejspolehlivější genetické důkazy potvrzující, že pravé neštovice byly do Ameriky zavlečeny během evropské kolonizace. Analýza vzorků z kostí dvou dospělých osob, které žily mezi lety 1492 a 1631, prokázala přítomnost viru geneticky spjatého s evropskými kmeny. Tento průlomový paleogenetický výzkum, zveřejněný v prestižním časopise Science, přináší molekulární potvrzení dlouho předpokládaného historického scénáře, podle něhož evropská expanze a zámořské cesty přivedly na americký kontinent smrtonosný patogen s katastrofálními dopady pro původní obyvatelstvo.
- Vědci identifikovali DNA pravých neštovic ve vzorcích kostí mumií z chilské lokality Camarones.
- Analýza zařadila nalezený kmen viru vývojově mezi středověké evropské varianty a pozdější kmeny.
- Oběti podlehly infekci ve věku mezi 18 a 35 lety v období po příchodu Evropanů.
Šíření smrtonosného patogenu začalo zámořskými plavbami
Pravé neštovice patřily po staletí k nejnebezpečnějším infekčním nemocem lidstva, kterým podléhala přibližně třetina nakažených a jež u přeživších zanechávaly hluboké jizvy. Po epidemických vlnách v Asii a Evropě zasáhla nákaza také americké kontinenty, kde kolonizační zápisy, zprávy misionářů a správní dokumenty zaznamenaly masové úmrtí domorodých populací, jež do té doby nebyly viru nikdy vystaveny.
Patogen vstoupil do Nového světa v návaznosti na výpravy Kryštofa Kolumba v Karibiku od roku 1492 a cesty Ameriga Vespucciho podél jihoamerického pobřeží o dekádu později. K šíření infekce mohl podle odborníků přispět i rozmach obchodu s otroky přes Afriku.
Genetický rozbor mumií přinesl přímý molekulární důkaz
Výzkumníci pod vedením genetika Shigekiho Nakagomeho z Trinity College Dublin a bioantropoložky Constanzy de la Fuente Castro z Chilské univerzity prozkoumali 13 vzorků kostí z archeologického naleziště Camarones v severním Čile. Ve fragmentech nožních kostí muže a ženy ve věku 18 až 35 let objevil tým stopy dřívější infekce pravými neštovicemi. Datování a genetická sekvenace ukázaly, že tyto osoby zemřely mezi lety 1492 a 1631.
Nalezená virová DNA se ve vývojovém stromu zařadila přesně mezi středověké evropské kmeny a pozdější známé varianty neštovic.
Podle biologa Patricie Fosterové z Indiana University, která na studii přímo nespolupracovala, sice o historické úloze kolonizace nikdo nepochyboval, avšak nová data poskytují definitivní vědecké potvrzení. Zkoumání vzorků rovněž ukázalo, jak se virus postupně vyvíjel a vypínal určité geny, čímž se stával efektivnějším patogenem.
Vědci nyní zjišťují přesné cesty šíření v domorodých sítích
Nález v oblasti Camarones vyvolal nové otázky, neboť v tomto odlehlém regionu neexistovaly žádné předchozí záznamy o výskytu pravých neštovic. Výzkumný tým se proto zaměří na objasnění přesných tras, kterými se virus dostal tak daleko na jih. Jedním z hlavních předpokladů je šíření podél starobylých domorodých obchodních sítí, jež fungovaly ještě před příchodem Evropanů.
Výzkum ukazuje, že biologické důkazy o devastačním dopadu chorob zůstávají vepsány v lidských pozůstatcích i po staletích.
Pravé neštovice byly díky celosvětovému očkovacímu programu oficiálně prohlášeny zaymýcené v roce 1980. Metody paleogenomiky umožňují sledovat historické cesty patogenů a přinášejí hlubší pochopení toho, jak infekční nemoci utvářely lidskou historii a demografii.
