Jedna z ústředních postav raných britských dějin, vládce kmene Atrebatů Verica, byla podle nové analýzy pravděpodobně žena, nikoli muž. K tomuto závěru dospěl archeolog Miles Russell z Bournemouthské univerzity ve Velké Británii. Svou argumentaci shrnul v časopise Current Archaeology a podrobně ji rozvádí v chystané knize Caratacus: Great king of Britain. Verica podle římského historika Cassia Dia přesvědčila císaře Claudia, aby v roce 43 n. l. vyslal vojska do Británie. Tato výprava odstartovala římské dobývání ostrova. Russell svou tezi opírá o Veričino jméno, o nápisy a výjevy na mincích i o způsob, jakým antický autor celou událost vylíčil.
- Archeolog Miles Russell tvrdí, že Verica, vládce Atrebatů z doby železné, byla žena.
- Verica podle Cassia Dia přiměla císaře Claudia k invazi do Británie v roce 43 n. l.
- Russell argumentuje koncovkou jména, ženskými jezdkyněmi na mincích a nejednoznačnými latinskými nápisy.
- Vídeňská archeoložka Katharina Rebay-Salisbury označuje argumentaci za velmi přesvědčivou, k obrazům na mincích je však zdrženlivá.
Svržená vládkyně hledala pomoc u římského císaře
O Verice vědci vědí ze dvou hlavních zdrojů. Prvním jsou mince z doby železné nalezené v jihoanglických hrabstvích Hampshire a West Sussex, na nichž se objevuje jméno „Verica“. Podle nich Verica vládla Atrebatům, skupině původem z dnešní severní Francie, jejíž část se usadila na jihu Británie.
Druhým zdrojem je římský historik Cassius Dio, který na počátku 3. století n. l. sepsal dějiny Říma. Zaznamenal, že Brit jménem Berikos uprchl po povstání z ostrova a požádal císaře Claudia o pomoc. Většina historiků se shoduje, že jde o Vericu a že Dio její jméno mírně zkomolil. Podle Bournemouthské univerzity byla Verica svržena kolem roku 40 n. l. a odešla za Claudiem do Říma.
Dřívější římské pokusy o invazi do Británie, například výpravy Julia Caesara v letech 55 a 54 př. n. l., skončily neúspěchem. Claudiova expedice v roce 43 n. l. však uspěla a velká část Británie se na několik staletí stala římskou provincií.
„Verica je pravděpodobně nejdůležitější osobou konce doby železné, tedy chvíle, kdy je Británie navzdory všemu odporu vtažena do dějin,“ říká Russell.
Jméno, mince i nápisy podle Russella ukazují na ženu
Prvním vodítkem je samotné jméno. V Británii doby železné byla jména končící na „a“ obvykle ženská, kdežto koncovky „os“ či „us“ nesla zpravidla jména mužská. Tomuto vzorci odpovídají i dvě další známé britské vládkyně té doby, Boudica z kmene Icenů a Cartimandua z kmene Brigantů. „Není to jednoznačné pravidlo,“ připouští Russell, platí však podle něj zhruba pro 95 procent britských jmen z doby železné. Boudica, která v roce 60 n. l. vedla povstání proti Římanům, je sice nejslavnější, Russell ale soudí, že Verica byla mocnější a vlivnější.
Druhým argumentem jsou výjevy na mincích. „Je zvláštní, že na všech Veričiných vyobrazeních jsou ženské bojovnice,“ říká Russell. Jiní britští vládci razící mince podle něj zobrazovali zjevně mužské válečníky, zatímco u Vericy jde o štíhlou ženskou postavu s obnaženými prsy na koni.
Nic přitom jednoznačně nedokládá, že by Verica byla muž. Zkratka „COM F“ či „COMMI F“ na mincích se vykládá jako Commios filius, tedy „syn Commiův“, podle Russella však může stejně dobře znamenat Commios filia, „dcera Commiova“. Ani titul „rex“ nebyl vázán na pohlaví. „Řím uznával krále mužského i ženského pohlaví, nejslavnějším příkladem je egyptská Kleopatra,“ uvádí Russell. Užití titulu podle něj ukazuje, že Verica vládla s plným souhlasem císaře.
Že byla Verica považována za muže, přičítá Russell „patriarchálnímu myšlení klasických historiků 19. století“. Zatímco New Scientist jeho závěr popisuje jako pravděpodobný, sám archeolog tvrdí, že Verica byla „nezpochybnitelně žena“.
Ženský původ dává smysl i líčení o Claudiovi
Římští autoři Claudia vykreslovali jako slabomyslného panovníka, kterého ovládají propuštění otroci a ženy. Britská vládkyně, která ho přiměje k invazi, do tohoto obrazu zapadá. „V podstatě Dio tvrdil, že tažení se uskutečnilo jen díky našeptávání barbarské femme fatale,“ říká Russell. Podle něj však byla role Vericy mnohem zásadnější, protože výpravě poskytla taktické informace i podporu přímo na místě.
„Kdyby nebyla svržena a neuprchla ke Claudiovi pro vojenskou pomoc, Řím by možná do Británie vůbec nevpadl,“ říká Russell.
Vídeňská odbornice argumentaci chválí, u mincí váhá
„Je to velmi přesvědčivý argument,“ hodnotí Katharina Rebay-Salisbury, archeoložka specializovaná na pravěk z Vídeňské univerzity. Obrazy na mincích ji však nepřesvědčují, protože nejsou anatomicky přesné: „V těchto velmi stylizovaných vyobrazeních je pro mě trochu obtížné odlišit nahé ženské tělo od nahého mužského.“ Russell má podle ní nicméně „více linií důkazů“.
Teorie podle Rebay-Salisbury zapadá do současného chápání severoevropské doby železné. Zatímco předcházející doba bronzová byla podle ní silně rozdělena podle pohlaví, v době železné hrálo větší roli společenské postavení, a ženy proto někdy držely moc. Russell se v roce 2025 podílel na studii starověké DNA z pohřebišť na jihu Británie. Ta ukázala, že ženy po několik staletí zůstávaly v domovech předků, zatímco muži se stěhovali, což svědčí o jejich významném postavení. Podobné vzorce byly zjištěny i ve střední Evropě.
„Takových případů je už tolik,“ říká Rebay-Salisbury, „a lidé se stále znovu diví.“
Úplnou argumentaci přinese chystaná kniha
Podrobný výklad svých důkazů Russell předloží v knize Caratacus: Great king of Britain, která teprve vyjde. „Měli bychom archeologické důkazy brát tak, jak jsou, a pamatovat si Vericu jako ženského krále a jednu z nejstarších a nejvýznamnějších britských vůdkyň,“ dodává.
