Jeden z nejpřednějších amerických výzkumníků v oblasti násilí na školách, profesor Ron Avi Astor z Kalifornské univerzity v Los Angeles, na aprílovém výročním zasedání Americké asociace pro výzkum ve vzdělávání (AERA) učinil neobvyklé veřejné prohlášení. Přiznal, že se on i celá vědecká komunita celá desetiletí mýlili v tom, jak zabránit masovým střelbám ve školním prostředí. Výzkumy ukázaly, že ačkoliv se díky preventivním programům podařilo snížit výskyt zbraní mezi žáky, celkový počet tragických střeleckých útoků v USA navzdory veškerému úsilí dramaticky vzrostl.
- Profesor Ron Avi Astor veřejně uznal selhání dosavadního vědeckého konceptu prevence školních střeleb.
- Programy zaměřené na šikanu a psychické zdraví sice snížily nositelské trendy zbraní u žáků, útoky však neomezily.
- Hlavním motivem útočníků je podle nových poznatků snaha o získání mediální pozornosti a posmrtné slávy.
- Nová doporučení vyzývají k omezení publicity pachatelů a změně pravidel pro novináře i sociální sítě.
Desetiletí sázek na protišikanační programy přinesla jen částečný úspěch
Po několik desetiletí vycházela bezpečnostní doporučení z předpokladu, že nejlepší prevencí tragédií je zlepšování celkového klimatu ve školách. Odborníci věřili, že potlačování šikany, rozvoj sociálně-emocionálního učení, psychologická péče a řešení traumatických zážitků u žáků dokážou potenciální útočníky včas odradit. Školy podle těchto vědeckých doporučení investovaly obrovské finanční i lidské zdroje do poradenství a preventivních projektů.
Tento přístup přinesl nesporné výsledky v běžné školní bezpečnosti. Data z Kalifornie například ukazují, že během čtvrtstoletí od masakru na střední škole Columbine v Coloradu neustále klesal počet žáků, kteří do škol nosili střelné či chladné zbraně. Všeobecná bezpečnost ve školních budovách se díky těmto snahám zvýšila a méně studentů hlásilo přítomnost zbraní v kolektivu.
Investice do sociálně-emocionálního vzdělávání a psychologické péče sice výrazně zlepšily celkové prostředí na školách, na samotnou vlnu masových střeleb však neměly očekávaný dopad.
Obrat na odborné konferenci odhalil skutečnou motivaci útočníků
Zlomový moment v nahlížení na tento problém nastal na odborné konferenci AERA, kde Ron Avi Astor vystoupil před kolegy s prezentací obsahující dva zcela odlišné grafy. Zatímco první křivka ukazovala setrvalý pokles nositelů zbraní ve kalifornských školách, druhá zachycovala prudký nárůst masových střeleb po celých Spojených státech. „Mýlili jsme se,“ řekl Astor přítomným vědcům s tím, že musel na základě dat zásadně přehodnotit svoje dosavadní myšlení.
Ukázalo se totiž, že vědci nesprávně pochopili primární pohnutky pachatelů. Ačkoliv mnozí útočníci v minulosti zažili šikanu nebo trauma, jejich hlavním cílem nebylo vyřešení lokálních konfliktů ve třídě. Pachatelé studují předchozí masakry, komunikují v online komunitách a touží po celostátní publicitě. Podle Astora je většina z nich ve skutečnosti sebevražedná a k masovému vraždění se utíká proto, aby získali celostátní pozornost a vstoupili do povědomí veřejnosti.
„Většina z nich má sebevražedné úmysly a pro vražedný útok se rozhodli jen proto, aby si je lidé zapamatovali,“ vysvětlil Astor nový pohled na psychologii útočníků.
Dalším krokem musí být zavedení přísnějších rules pro média a sociální sítě
Tato nová zjištění zásadně mění dosavadní strategii boje proti tomuto fenoménu. Astor zdůrazňuje, že klasické preventivní programy ve školách jsou i nadále dôležité a prospěšné, samy o sobě ale ke zastavení střeleb nestačí. Pozornost se nyní podle něj musí přesunout k mediálnímu prostoru a digitálním platformám, které nevědomky fungují jako zesilovač motivace pro další následovníky.
Nová doporučení směřují přímo k novinářům a provozovatelům sociálních sítí. Vědec navrhuje přijetí pravidel, která by omezila věnování pozornosti samotným pachatelům, pozdržela publikaci jejich manifestů či videí a zaměřila zpravodajství primárně na oběti. Fenomén školních střeleb přirovnává ke kaskádovým sebevraždám nebo terorismu, kde rozsáhlá medializace často inspiruje napodobitele. Ačkoliv uznává, že prosadit změny na sociálních sítích či v temných zákoutích internetu bude nesmírně obtížné a účinnost nelze předem garantovat, považuje tento krok za nezbytný pokus o záchranu lidských životů.
