Klimatické cykly v Atlantském oceánu, které běžně utvářejí počasí v evropském i středomořském prostoru, nově slouží jako klíčový nástroj pro včasné varování před infekčními chorobami. Mezinárodní tým vědců pod vedením Barcelonského institutu pro globální zdraví (ISGlobal) ve spolupráci s Pasteurovými ústavy v Tunisku, Maroku a Francii vyvinul model, který dokáže s předstihem až 12 měsíců předpovědět vypuknutí epidemie kožní leishmaniózy. Výzkum publikovaný v časopise Science Advances ukazuje, že klimatickou předvídatelnost lze úspěšně využít i v mírnějších zeměpisných šířkách v sousedství Evropy.
- Klimatický model dokáže předpovědět výskyt parazitární leishmaniózy v Maroku a Tunisku až s ročním předstihem.
- Nemoc přenáší drobný bodavý hmyz a celosvětově způsobí přibližně jeden milion nových případů ročně.
- Vědci poprvé prokázali fungování takového varovného systému mimo tropické oblasti ovlivňované fenoménem El Niño.
- Metodiku bude možné využít také pro další infekční choroby ovlivněné srážkami v Evropě a Severní Africe.
Pouštní ekosystém funguje jako přírodní filtr klimatických signálů
Kožní leishmanióza je parazitární onemocnění šířené štípnutím drobného bodavého hmyzu. Přestože nemoc obvykle neohrožuje život přímo, způsobuje kožní léze a vředy, které mohou přetrvávat měsíce i roky a zanechávají trvalé jizvy s výraznými fyzickými, psychickými i sociálními následky. Odhaduje se, že na celém světě ročně přibude přibližně jeden milion nových případů, a to zejména v oblasti Středomoří, Blízkého východu, Střední Asie a Ameriky.
Systém předpovědi staví na propojení atmosférických a oceánských jevů. Změny teploty povrchu Atlantského oceánu mění proudění vzduchu a větry přenášející vlhkost směrem k Severní Africe. Následné srážky regulují růst vegetace v pouštních oblastech, což přímo ovlivňuje populaci hlodavců, kteří slouží jako rezervoár parazita.
Poušť funguje jako přírodní filtr, který odhaluje klimatickou paměť Atlantiku. Díky tomu jsme identifikovali oblast v pouštích Tuniska a Maroka, kde jsou srážky pozoruhodně předvídatelné, a dokázali jsme, že se tato předvídatelnost přenáší i na infekční onemocnění, vysvětlil první autor studie Adrià San-José.
Severoatlantická oscilace umožňuje dlouhodobé předpovědi
Včasné varovné systémy pro nemoci citlivé na klima se dosud rozvíjely především v tropických regionech, kde dlouhodobé předpovědi umožňuje fenomén El Niño. V mírnějším pásu byla atmosféra považována za výrazně méně předvídatelnou. Nová studie však ukazuje, že tuto překážku lze překonat započítáním dvou hlavních vzorců atlantské klimatické variability: Severoatlantické oscilace (NAO) a Severoatlantické vícedekádové variability (AMV).
Severoatlantická oscilace reguluje větrné proudění nad Atlantikem a ovlivňuje zimní srážky napříč Evropou i Severní Afrikou. AMV zase popisuje pomalé změny teploty mořské hladiny v řádu roků až desetiletí. Integrováním těchto dat do dynamického modelu dokázali vědci předpovědět načasování i intenzitu epidemií druhů Leishmania major a Leishmania tropica v Maroku a Tunisku s předstihem až jednoho roku, přičemž v Tunisku byly výsledky kvůli slabšímu vlivu Atlantiku o něco mírnější.
Zdravotníci získají čas na preventivní zásah
Dosud převládal názor, že tento typ předpovědí je možný pouze v tropech. Pozoruhodné je, že jsme identifikovali zdroj předvídatelnosti i v mírném pásu a začlenili jej do modelu připraveného k praktickému využití, zdůraznil vedoucí výzkumného týmu Xavier Rodó z ISGlobal.
Možnost předvídat riziko nákazy několik měsíců dopředu dává úřadům drahocenný čas na zavedení preventivních opatření, jako je kontrola přenašečů, regulace populací hlodavců a příprava zdravotnických systémů na případný nárůst pacientů. Autoři výzkumu navíc věří, že stejný metodický postup půjde aplikovat i na další infekční nemoci ovlivňované srážkami jak v Severní Africe, tak na území Evropy.
