Lékařský výzkum poukazuje na možnou souvislost mezi kvalitou spánku, biologickým rytmem a výskytem syndromu hyperaktivního měchýře. Podle průřezové studie publikované 17. července v odborném časopise Neurourology and Urodynamics vykazují lidé s méně výrazným rytmem odpočinku a aktivity i horším spánkovým profilem vyšší prevalenci tohoto urologického problému. Tým vědců pod vedením Ren-ťie Chuanga z Univerzity čínské medicíny v Chej-lung-ťiangu analyzoval data od 6 603 dospělých účastníků amerického Národního průzkumu zdraví a výživy z let 2011 až 2014. Výsledky navíc naznačují, že v tomto vztahu hraje roli i psychické zdraví, konkrétně deprese.
- Rozsáhlá analýza dat od 6 603 dospělých ukázala, že vážená prevalence hyperaktivního měchýře dosahovala 21,4 procenta.
- Vyšší efektivita spánku a jeho delší trvání byly statisticky spojeny s nižším rizikem výskytu tohoto onemocnění.
- Výzkumníci zdůrazňují, že jde o pozorovací studii, která prokazuje asociaci, nikoli přímou příčinnou souvislost.
Vědci volají po prospektivním ověření výsledků
„Tyto pozorovací poznatky vyžadují prospektivní ověření a vybízejí k dalšímu posouzení, zda by behaviorální intervence zaměřené na cirkadiánní a spánkové zdraví mohly doplnit léčbu hyperaktivního měchýře,“ uvádějí autoři výzkumu ve své zprávě.
Tento závěr autorů otevírá nový pohled na péči o pacienty trpící syndromem hyperaktivního měchýře, který se projevuje neodbytným nutkáním na močení. Pro klinickou praxi by to mohlo znamenat, že úprava denního režimu a spánkové hygieny poslouží jako neinvazivní doplňková strategie k běžným léčebným postupům, pokud budoucí klinické testy potvrzí příčinný efekt.
Měření akcelerometry odhalilo klíčové spánkové parametry
Účastníci studie nosili po dobu jednoho týdne na zápěstí akcelerometr, který zaznamenával jejich fyzickou aktivitu a odpočinek. Z těchto dat výzkumníci stanovili parametry rytmu odpočinku a aktivity i celkové spánkové indikátory.
Sledování ukázalo, že každý nárůst relativní amplitudy o 0,1 jednotky – představující větší rozdíl mezi denní aktivitou a nočním klidem – byl spojen s nižší pravděpodobností výskytu hyperaktivního měchýře s poměrem šancí 0,83.
Naopak vyšší intradenní variabilita, jež značí roztříštěný a kolísavý denní rytmus, znamenala zvýšení pravděpodobnosti výskytu obtíží s poměrem šancí 1,05 na každých 0,1 jednotky. Příznivý vztah vědci zaznamenali také u kvalitnějšího spánku.
Každé desetiprocentní zvýšení efektivity spánku bylo spojeno s poklesem šance na hyperaktivní měchýř o 19 procent a každá hodina spánku navíc snížila pravděpodobnost o 5 procent.
Důležitou roli může hrát i deprese
Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že vztah mezi relativní amplitudou denního rytmu a hyperaktivním měchýřem byl částečně zprostředkován depresí. Psychické zdraví tak představuje možný vysvětlující faktor, který spájí narušený biologický rytmus s urologickými potížemi.
Naopak u parametrů, jako je mezidenní stabilita, sociální pásmová nemoc či víkendové dohánění spánkového dluhu, studie žádné samostatné asociace nezaznamenala. Výzkumníci zároveň připomínají, že průřezový charakter studie popisuje pouze statistickou souvislost a nepotvrzuje, že by samotná porucha spánku přímo vyvolávala hyperaktivní měchýř.
