Vědci z Torontské univerzity upozorňují na novou fázi invaze hlavačky černoústé v Severní Americe. Zatímco ve Velkých jezerech se tato drobná ryba pocházející z Černého a Kaspického moře přemnožila do miliardových počtů a její úplná likvidace tam již není možná, v přilehlých řekách a potocích je situace jiná. Podle nové studie publikované v časopise Journal of Great Lakes Research postupuje hlavačka ve vnitrozemských tocích relativně pomalu, což dává ochranářům jedinečnou šanci zasáhnout dříve, než dojde ke zničení tamních ohrožených ekosystémů.
- Hlavačka černoústá se ve Velkých jezerech přemnožila do miliardových počtů a její eradikace v nich je nereálná.
- Ve vnitrozemských řekách a potocích ryba postupuje rychlostí od zlomku kilometru po přibližně dva kilometry ročně.
- Vědci doporučují kombinaci elektrolovu, fyzických bariér, pastí a eDNA k ochraně původních druhů.
Rychlost postupu dává naději na včasný zásah
Hlavačka černoústá dorazila do Severní Ameriky začátkem 90. let 20. století v zátěžové vodě nákladních lodí. Dnes obývá všech pět Velkých jezer, kde konzumuje jikry, konkuruje původním druhům a mění strukturu potravních sítí. Výzkumníci Piatã Marques a Nick Mandrak z University of Toronto Scarborough však na základě dvacetiletých dat monitorování toků v oblasti Toronta zjistili, že při pronikání do menších vnitrozemských vod se ryba pohybuje výrazně pomaleji – postoupí pouze o zlomek kilometru až přibližně dva kilometry za rok.
Tento pomalý postup vytváří časové okno, během něhož mohou úřady lokální populace hlavačky eliminovat dříve, než se nekontrolovatelně rozšíří.
Ohrožení pro vnitrozemskou biodiverzitu
Posledních přibližně 15 let se hlavačka postupně šíří proti proudu do řek, potoků a rybníků. Tyto sladkovodní systémy přitom obsahují jedny z nejbohatších ekosystémů v provincii Ontario. Mezi ohrožené živočichy, kterým hlavačka přímo konkuruje o potravu a teritorium, patří například drobná ryba redside dace. Vědci se obávají, že dravá a agresivní hlavačka dosahující velikosti smartphonu by mohla tyto citlivé populace zcela vytlačit.
Roli v šíření ryby může navíc hrát i městská infrastruktura. Znečištění vod a používání posypové soli v urbanizovaných oblastech zvyšuje množství rozpustných iontů v potocích. Jelikož hlavačka pochází z brakických vod Eurásie, vyšší salinita jí může usnadňovat přizpůsobení novým sladkovodním lokálním podmínkám.
Kombinace moderních i tradičních metod kontroly
Na rozdíl od obrovských ploch Velkých jezer jsou menší řeky a potoky pro ochranáře snáze přístupné. Výzkumníci navrhují nasazení cílených metod, jako je odchyt do pastí, selektivní elektrolov, budování fyzických bariér a rychlé reakční programy. K včasné detekci přítomnosti ryb využívají také environmentální DNA (eDNA), která dokáže odhalit genetické stopy živočichů přímo z odebraných vzorků vody, aniž by bylo nutné ryby fyzicky odchytit.
Pokud úřady zasáhnou ještě předtím, než se hlavačka v řekách trvale usadí, existuje reálná šance zachránit původní sladkovodní ekosystémy.
