Vysokoškolské vzdělávání v Evropě i ve světě čelí jedné z největších výzev posledních let. Rychlé rozšíření nástrojů generativní umělé inteligence zásadním způsobem mění přípravu na výuku, psaní seminárních prací i samotné zkoušení. Vyučující na univerzitách řeší otázku, jak spolehlivě ověřit reálné znalosti studentů v době, kdy je značná část akademické práce vykonávána mimo učebny a klasické domácí úkoly přestávají plnit svůj původní účel. Podle neziskové organizace The Hechinger Report se akademická obec snaží najít rovnováhu mezi přínosy a riziky této technologie.
- Většina studentů i akademických pracovníků uvádí, že umělou inteligenci využívá regularly.
- Neregulované používání AI podle nedávných výzkumů oslabuje matematické dovednosti studentů.
- Pedagogové vyjadřují obavy z poklesu schopnosti studentů kriticky myslet a analyzovat složité problémy.
- Tradiční domácí zkoušky nahrazují nové metody ověřování reálného porozumění látce.
Stejný podíl přínosů i rizik podle akademické obce
Pravidelné využívání umělé inteligence se stalo běžnou součástí akademického života jak pro studenty, tak pro samotné pedagogy. Názory na její skutečný přínos pro vzdělávání však zůstávají výrazně rozpolcené. Přibližně stejný počet uživatelů tvrdí, že tyto nástroje proces učení zlepšují, jako těch, kteří varují před jejich škodlivými dopady.
Nedávné výzkumy naznačují, že neregulované využívání umělé inteligence vedlo ke zhoršení matematických dovedností u studentů.
Vedle matematických schopností se do popředí dostává také obava ze ztráty schopnosti hloubkové analýzy. Mezi odborníky panuje široká shoda v tom, že nadměrné spoléhání se na automatizované odpovídání může narušovat schopnost studentů samostatně řešit problémy a myslet kriticky.
Ověřování znalostí vyžaduje návrat k osobnímu zkoušení
Před profesory a pedagogy stojí náročný úkol, jelikož velká část vysokoškolské práce probíhá mimo dohled vyučujících v učebnách. Vyučující se proto intenzivně zabývají tím, jak na přítomnost AI v akademickém prostředí reagovat a jak nastavit spravedlivá pravidla.
Tradiční formy hodnocení, jako jsou domácí zkoušky či psaní prací bez dohledu, ztrácejí vypovídající hodnotu o reálných vědomostech.
Diskuse se již netočí pouze kolem odhalování podvádění. Mnoho akademických pracovišť se vrací k tradičním psaným testům přímo v učebnách nebo k ústním zkouškám. Klíčovou otázkou však zůstává, jakými novými metodami lze ověřit, co si student z výuky skutečně odnáší a jaké znalosti dokáže samostatně aplikovat bez pomoci algoritmů.
